Jdi na obsah Jdi na menu
 


Keyra II.

8. 11. 2009

KEYRA

II. Povýšení

Nepůjde-li prorazit betonová zeď hlavou,
vyměňte ji Attillovi za novou, ať to zkusí znovu.
Dobrý výsledek se zaručeně dostaví…
(úryvek z památné řeči reavera S.C. Jamesepři otevírání nové cybertronické základny na Marsu)

   Výcvik nováčků probíhal odlišně od ostatních korporací. Zatímco Imperiál, Bauhaus či Kapitol se snažili co nejvíce posílit své zálohy a po krátkém přijímači záklaďáky rovnou nasazovali do druhých linií a obranných front, Cybertronic používal jiný systém.
   Korporace si nemohla dovolit houfně nasazovat velké útvary vojsk, také proto, že její vojáci potřebovali mnohem větší odborné zázemí složené z řady mechaniků, programátorů a inženýrů. Každý voják a každý robot měl pro ni velkou hodnotu. Byla to korporace založená na surovinách, technologiích a know-how. Všeho bylo naštěstí dost.
   Přesto narážela armáda na své technologické limity a obsazovala jen místa, kde se jí vyplácelo se usadit. Cyberkurita věděla, že pouze důkladnější přípravou se vyhne ztrátám a panice ve svých řadách. Dobrovolníci měli přístup k širokému základnímu servisu, téměř stejnému jako elitní jednotky. Půlroční přijímač byl delší a mnohem kvalitnější než u jiných armád, ale i zde muselo docházet k selekci údajů a vštěpovaných dovedností.
   Oddanost a bojovou připravenost armáda zvyšovala řadou chemických přípravků, které se aplikovaly po slabých dlouhodobých dávkách s preventivním účinkem jako léky, anebo před bojem na povzbuzení morálky a zostření smyslů. Dlouhodobé působení drog v těle vojáků sice vedlo například k postraumatům, poruše krvetvorby, snížení plodnosti či postupnému selhávání vnitřních orgánů. Ovšem až za mnoho let a tak dlouhá životnost vojáka se zase nepředpokládala. Pouze u některých elitních lidských jednotek jako zrcadlouni nebo šokeři se hledělo na nejlepší zdravotní rekonvalescenci. Jinak se v armádách nasazovali UI jednotky s kompaktními součástkami, které šly snadno vyměnit, případně upravené lidské jednotky s vestavěnými kybernetickými implantáty.

    Cybertronik byl na své armádě životně závislý a tak jí poskytoval velkou péči. Proto byli vojáci vysoce ctěni i ostatními členy korporace. A proto se v armádě bedlivě hledělo na podchycení a uplatnění různých talentů. Do výcvikových středisek se investovalo hodně prostředků, týmy inženýrů učily nováčky používat techniku i různé přídavné přístroje, psychologové rozebírali jejich problémy a bojová traumata, instruktoři z řad veteránů dbali na základní bojové techniky a koordinaci s UI jednotkami už při výcviku.
   Korporace dokonce částečně tolerovala i kněze Bratrstva u výcviku. Mělo to dvojí efekt, Bratrstvo si hlídalo zneužívání UI jednotek, jejich odolnost proti Černé symetrii a rozmístění výcvikových táborů Cybertroniku. Naopak Cybertronik získal zdarma informace a výcvik nováčků proti působení Symetrie, využití schopnosti aspektů Umění a kontrolu před působením Černé symetrie. Každá strana si velmi úzkostlivě střežila ostatní informace a Bratrstvo mělo striktně vyhrazeno jen omezený přístup. Přesto byla spolupráce efektivní a přínosná pro obě korporace. Aby bylo diplomacii učiněno zadost, pomocníci Bratrstva se přidělovali výhradně pod jurisdikcí a velením Kartelu.

   Příští týden i přes porážku na cvičišti, měla Keyra pocit, že se vše obrací k lepšímu. Vyhnula se rajonům, z marodky docházela s obvázaným hrudníkem jen na teorii a praktická cvičení o zbraních, přičemž vtípky ostatních o soukromých převazech jejího hrudníku přecházela s ušklíbnutím. Zručně se naučila sestavovat a rozkládat základní typy zbraní – útočné pušky, brokovnice a kulometu. To ji bavilo, k součástkám měla vždy blízko. I přednášky jí teď přišly zajímavější.
   Jen ji mrzelo, že jako dobrovolnici se jí nedostane tolik znalostí co důstojníkům. V podstatě se dozvěděla o korporačních taktikách Kapitolu a Bauhausu, především Ground army a rodu Saglieli, se kterými v těchto oblastech nejvíce bojovali. A samozřejmě také o armádě Temných, Černé legii. Tomu bylo věnováno nejvíce času – o jejich způsobu ovládání mysli, distorzních komorách a samozřejmě hordách nemrtvých a přetvořených lidí.
   Navíc jí udělalo radost, že McBryan si poleží ještě tři týdny a konečně ho zbavili velení. Naopak LaFayeho přeřadili do oddílu chaseurů, kteří už byli regulérní armádou a dostávalo se jim lepšího výcviku a vybavení. Mohla být na La Fayeho naštvaná, že ji zranil a vyrazil dva zuby. Přiznala si, že jeho divokost a rozhodnost Keyře ve skutečnosti imponuje. Těšila se znovu do akce, až se s ním setká a bude mu moci oplatit poslední porážku.

   Urostlý muž v uniformě chaseurů přešel přes osvětlený tartanový plácek, kde do půl těla svlečení kadeti prováděli rozcvičku. Voják vešel do velké budovy. Na recepci velitelství výcvikového střediska sejmul z hlavy bojovou přilbu a zahlásil se ostraze za pultem.
   „Desátník Patrick LaFaye, byl jsem předvolán před velitele roty, majora O´Reallyho.“
   „Moment, ověřím vaši identifikaci a pověření, nastavte vaši ruku prosím.“
    LaFaye natáhl ruku a zápěstím přejel přes čtečku ve zdi. Implantovaný čip se na stěně promítl fialovou barvou. Vrátný letmo pohlédl na zobrazovací monitor v jeho integrovaných brýlích.
    „V pořádku, ohlášeno, můžete vstoupit. Rotný Armellová vás doprovodí k velitelově kanceláři.“
    „Děkuji, pane.“
    Sličná poddůstojnice vyzvedla za chvíli La Fayeho z recepce. Když procházeli budovou, všimnul si, že i ona má oční implantát a patrně zabudovaný i externí vyhodnocovací komputer. Zaklepala na dveře, ustoupila stranou a pokynula LaFayemu, aby vešel.
    „Na váš rozkaz, pane majore,“ zahlásil se voják.
    „Zdravím vás, pohov. Jak dlouho jste tady ve výcviku?“
    „Čtyři měsíce, pane,“ odtušil, i když mu bylo jasné, že všechny dostupné informace o něm jsou majorovi známy.
    „Ano, ano, a už jste přeřazen k chaseurům, to je pěkná vizitka. Podle výsledků jste se s nimi zúčastnil čtyř bojových akcí a se skvělými výsledky.“
    „Děkuji, pane.“
    „No, nebudeme to zbytečně prodlužovat. Povolal jsem vás, abyste šel všem nováčkům vlastním příkladem. Jste připraven zhostit se takové pocty?“
    „Samozřejmě pane!“
    „Tímto dostanete hodnost seržanta, kromě řadových vojáků si teď můžete vybrat vlastní lidi do týmu. Koho byste navrhoval?“
    „Děkuji za důvěru, pane,“ Nedal se tázavým tónem rozhodit LaFaye.
    „Pokud dovolíte, navrhoval bych vojíny Rodgera a Palopa jako těžkou podporu, prvého jako kulometčíka, druhého spíše jako raketometčíka. Vojína Calhouna pak k odstřelovačům, je nejlepším střelcem z nováčků.“
    Major si v rychlosti na své oční čtečce přehrál výsledkové grafy.
    „Jsem téhož názoru. A co vojín Harlocková?“
    LaFayemu neuniklo lehké napětí v otázce.
    „Vojín Harlocková není nejlepší střelec, ale ukazuje se schopným mechanikem. Co se týče znalostí, neznám její další výsledky, ale předpokládám, že také v teorii vyniká. Jak jsem mohl vypozorovat, je inteligentní, jedná racionálně a má taktické myšlení lepší než já. Není jí cizí bystrá logická úvaha. Pokud mohu navrhnout, jeví se jako vhodná osoba pro velení vlastní jednotky.“
    Po malé pauze dodal: „Nemyslím si však, že by bylo vhodné umístit ji do stejného týmu,“ odvedl LaFaye pozornost od své osoby.
    Major se spokojeně pousmál.
    „Hmm, zajímavé.“ Po chvíli řekl: „Nuže dobrá, zkusíme to. Harlocková bude tímto povýšena do hodnosti seržanta dobrovolníků. Jakmile bude propuštěna z marodky, bude se hlásit u své jednotky a spolu s vaší jednotkou budete sloužit jako rozvědka naší výcvikové základny.“
    „Rozkaz, pane!“
    „Abych nezapomněl, spolu s vámi bude velet advisor Bratrstva, kněz Matyas. Jeho úkolem bude pomáhat vám při potížích s Černou legií.“
    Major se naklonil k novopečenému seržantovi a tišším hlasem pokračoval.
    „Na druhou stranu vám nemusím připomínat, že čím méně bude vědět, tím lépe pro nás. A také dohlédnete na to, aby byl za každé situace v pořádku, jasné?!“
    „Ano, pane.“
    „Povýšení a vaše rozkazy byli právě odeslány do velícího centra. Nezapomeňte si vyzvednout příslušný harmonogram vašich nových povinností a poddůstojnickou výstroj v Tech-labu. Jednu sadu doplňkového bojového vybavení pro svůj oddíl si vyberete dle vaší úvahy.“
    „Provedu, pane.“
    „Odchod a hodně zdaru.“
    „Děkuji, pane.“
    Keyra byla spokojená. Ještě než se zcela uzdravila, přišly další dobré zprávy. Povýšili ji na seržanta, LaFayeho u chaseurů taky, dokonce Calhouna přeřadili k odstřelovačům. Navíc jako rozvědka nebudou dřepět jen na základně, ale budou prohledávat okolí. Kapitolané z ground army v poslední době porušují dohodu a rádi podnikají expedice na naše území.
    Jen Calhoun byl smutný. „Neblbni, kluk z předměstí a míří k elitnímu útvaru.“
    „No jo, ale když budu pryč od tebe.“
    „Hej, no tak, stejně tě beru jak staršího bráchu.“
    „Já vím, a pak je tady LaFaye…“
    „Vždyť ty přece budeš v jeho jednotce, ne já. Tak už mi tu neskuč. A co Myšok? Jak se mu vede?“ snažila se Calhouna nějak rozptýlit.
    „Potom, co se dozvěděl, že ho taky přeřadili k chaseurům, do výcvikové skupiny raketometčíků, se zlil tak, že druhý den nebyl schopen chodit. Taky za to vyfasoval jeden den ostrých,“ zasmál se Myšokovi Calhoun.

   To nejlepší ten den mělo teprve přijít. Po vyzvednutí pravidelné sady antibiotik, Keyra spolu s ostatními přešla do technické sekce na úterní lekci bojové techniky Cybertroniku. Dnes nebyli rozděleni do výukových skupin, naopak byli namačkáni v hale, kde na všechny čekalo překvapení.
Vešla drobná štíhlá blondýna s hnědýma očima v praktických světlemodrých šatech. Na 150 dobrovolníků zařičelo nadšením. Předtím než promluvila sametovým hlasem, Keyra věděla s kým má tu čest, tvář ženy si pamatovala ještě z pouličních billboardů Rameda.
    „Dobrý den, jmenuji se doktorka Diana a naše společnost mě k vám, naši stateční vojáci, poslala, abych pomohla zvýšit vaše bojové schopnosti.“
    Opět další řev a nadšený pískot. Zklidnila dav rukou a pokračovala: „Dnes máte možnost seznámit se s vašimi dalšími spolubojovníky armády Cybertroniku.“ A společně s ostatními pohlédla směrem ke dveřím.
    Dav pomalu utichal, jak se halou začaly rozléhat dunivé zvuky kovových kroků, provázené zvukem hlasitých servomotorů. Do místnosti velkou rychlostí vpochodoval štíhlý robot s kovovým štítem a mečem v ruce. Měl humanoidní vzhled podobný plechovému kostlivci.
    „Tohodle bych teda nechtěla potkat o půlnoci,“pomyslela si Keyra.
    Hrudní pancíř měl odkrytý a bylo na něm vidět, že některé končetiny byly poskládané z různých součástek.
    Diana pokračovala: „Představuji vám univerzálního bojového robota specializovaného na boj zblízka, Machinator mark jedna. Pokud je s vámi v akci, nemusíte se obávat nenadálých přepadů ze zálohy, jeho citlivé senzory zachytí jakoukoliv skrytou bytost v blízkém okolí. Prosím o malou ukázku.“
    Přešla před pultík a pokynula robotovi. Ten zachytil signál a přešel do bojového postoje. Pak kryt svým štítem velmi rychle přiskočil k výcvikovým figurínám a dvěma ranami jednu z nich rozsekl vejpůl. Poté se rychle přesunul na původní místo, otočil se směrem k dobrovolníkům a protočil kovové zápěstí s mečem. Diana opět pokynula a robot se přepnul do klidové polohy. Jen jeho červený vyhledávací laser přejížděl po místnosti.
    To už zaduněly další kroky a do místnosti vpochodoval mohutný, dva metry vysoký humanoidní robot. „Seznamte se, zde je symbol naší technologické převahy, bojový robot Attilla mark tři.“ Na ta slova robot natáhl ruku se zabudovaným autokanónem a v rychlém sledu vypálil po dvou vzdálenějších figurínách. Ohlušující třesk zaplnil celou halu. První figurína skončila bez hlavy, druhá se rozpadla po zásahu do rozkroku.
    „Attila má k dispozici všechny aktuální informace o slabinách vašich protivníků,“ podotkla Diana. Chvíli zůstali stát ohromeni, pak začal frenetický potlesk.
    „Děkuji vám za uvítanou a tímto tyto roboty zařazuji do vašeho pravidelného výcviku!“ Za stálého jásání odešla ze sálu a roboti vypochodovali jako ovečky za ní.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář